Panevropské putování 2008

 
Prolog

Celý tenhle pošahaný nápad vznikl někdy v dubnu. Život se mi trošku zašmodrchal a ocitly se přede mnou 3 volné měsíce, takže co s nimi?

Flákat se moc neumím a tak se se mi v hlavě pomalu začala rýsovat cesta. Když na to tak vzpomínám, jediným skutečným cílem bylo sednout na kolo a projet Panevropskou cyklostezku spojující Prahu a Paříž.

Paříž! Já tam ještě nikdy nebyl a byl jsem na ni hrozně natěšený. Chtěl jsem vidět úplně vše, Eiffelovku i Notre dame, Invalidovnu, Louvre, Defense i Moulin Rouge, Sacré-Cœur i Lucemburské zahrady. Chtěl jsem si posedět v kavárně na rohu ulice a štrádovat si po Champs Elysées. A jaká by to byla cesta do Paříže, nevidět tam mimy pařížské a neposlechnout si flašinetáře. Do Paříže jsem prostě musel.

Přes Čechy se mi nijak zvlášť jet nechtělo a cesta měla tedy vést přes jižní Německo a pak severní Francií až do vysněné Paříže. Co se mělo dít poté, to bylo ve hvězdách. Pravda, letmo jsem si zaplánoval. Až dojedu do Paříže, říkal jsem si, tak to pak sjedu třeba dolů do Švýcarska, skrze jeho severní a ne příliš hornatou část (nesnáším kopce) se dostanu do Rakous a hurá domů. To by mělo být na dva tři měsíce až až. Přecejen s dálkovými cestami mám nulové zkušenosti a tohle vypadá na začátek slibně. Ale člověk míní a osud mění. To se psal jedenáctý den měsíce července roku 2008...